close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Září 2011

R.I.P Čeští hokejisté.

7. září 2011 v 18:19 | Danielle |  Ostatní
Jak jsem viděla tuhle zprávu, naběhla mi hned husí kůže. Celé mistrovství jsem sledovala, každý moment, každý výstřel na branku. Hoši byli úžasní, mladí a talentovaní. Pořád tomu nevěřím, proč je život tak krutý. Celý tým se vydá na obvyklou trasu vzdučnou čarou na zápas, ale smutný osud je držel ve svých mocných dlaních a tohle způsobil. Zahyne celý tým. Ano celý. I poslední hráč prohrál v nemocnici svůj boj. Co ještě k tomu říct. Hoši, budete stále v našich hokejových srdcích. Nikdy na Vás nezapomene. Upřímnou soustrast všem rodinám hráčů. Možná víte, že Jozef Vašíček měl i jednoročního malého kluka. Nezapomene ...

Báseň - Anděl

1. září 2011 v 15:37 | Danielle |  Ostatní
Jako první jsem se Vám chtěla strašně omluvit. byl konec prázdnin a já byla většinou pryč nebo nebyl prostě čas. V nejblišší době přidám O.K. Část 5. a pokudto půjde i druhý díl "V zajetí lásky". Chtěla jsem se teď s Vámi podělit o jednu báseň co jsem jednou napsala. Našla jsem ji před chvílí v nějaké složce. Snad se bude líbit, i když to nemá co dočinění s Adamem ani Tommym. :)


Anděl


Je temná noc,
Ale já nespím.
Je čas oběda,
Ale já nejím.
Všichni se smějí,
Jen já však brečím.
Slza po slze dolů padá,
Ale noc je ještě mladá.
Slza po slze padá na zem
Všichni ví, že jsem blázen,
Když věřím v neskutečnost.

Měsíc se vkrádá do oken.
Svit, ten oslepující svit
Mi nedá spát - vidím v něm
Jeho byt a v tom bytu vidím jeho.
Je mi zle, jsem plná žalu
Co si počnu bez něho?
Pláč, ten pláč plní mé oči slzami
Bloudím, bloudím sama chodbami
A nevím jak dál.

Jak se zbavit toho světla
Co připomíná plamen pekla?
Ten plamen ve kterém jsi ty,
Ty ten dokonalý, kterého nemůžu mít.
Vinu, cítím vinu
Co sama sobě udávám
Ty samé otázky si pořád pokládám,
Ale bez odpovědi.
To ve mně je tak silné, tak plné bezmoci
Už je to tak není mi pomoci.

Vidím lesk, tam kdesi v rohu
I přes mou bezmoc, vstanu a jdu k tomu.
Je to nůž, mé vysvobození
Chopím se ho a už mi pomoci není.

Poslední slza spadne a střídá ji krev
Nůž co je hlouběji v těle
Už nalézám svou odpověď
Bezvládné tělo dívky na podlaze leží
Svírá růži ve svých dlaních,
Avšak udržet ji stěží.

Tisíce andělů pomoci ji chtělo.
Ale neshledala v nich jeho -
Toho co nad vodou ji držel,
Ale pustil a neudržel…