14. prosince 2010 v 16:18 | Danielle
|
Další moje povídka asi rozdělená na 2.díly.
Tady máte první, ať se vám líbí ;) Je to z Pohledu Tommyho.
Hned poznáte o čem je řeč :))
POVÍDKA V C.Č.
Dopis 1.část
Tři měsíce, tři dlouhé měsíce! Tak dlouhou dobu bez něho, bez jeho odejmutí či doteku. Už to nevydržím! Vzal jsem si do ruky pero a začal psát:
Adame
Strašně mi chybíš! Už od té doby co jsi odjel, od té doby co neslýchám tvůj hlas, co necítím tvé doteky od té doby je mi mizerně. Doufám, že ti natáčení probíhá v pořádku a že mi budeš mít čas odepsat, jelikož mi můj mobil nechce dovolit hovor do Paříže,rozhodl jsem se to udělat takhle. Vrať se mi brzo. Miluji tě
Tommy
Odložil jsem pero, vsunul papír do obálky a kráčel si to na poštu. Cestou mi hlavou pobíhaly myšlenky na něj - nemohl jsem si pomoct. Tři měsíce jsou strašně dlouhá doba pro člověka, který miluje. Dorazil jsem na poštu a hodil dopis do schránky. Na každém kroku jsem ho viděl, snad nějaké vidiny zoufalého člověka co neví jak dál. Tohle přesně jsem teď byl. Naprostá bezmocná lidská bytost. Uběhl týden a já už nedočkavě přešlapoval u okna a díval se jestli nejde pošťák. Nalil jsem do sebe čtvrtou kávu, nedal jsem se a napjatě sledoval tu zcela obyčejnou schránku a čekal jen na to jedno. Začalo se stmívat. Víčka mi těžkla a já tvrdě usnul. Probral jsem se brzo ráno mezi kelímky od kávy a celý rozcuchaný jsem se vydal směrem ke schránce. Otevřel jsem záklapku a šmátral uvnitř. Zaradoval jsem se jako malý kluk, když jsem vytáhl modrou obálku určenou pro mě. Utíkal jsem zpátky do domu a už cestou se dostával do obálky. Posadil jsem se a začal číst:
Milý Tommy
Také mi strašně chybíš a omlouvám se za zpoždění. Chtěl jsem napsat hned, ale režisér ani nikdo jiný mi to nedovolil. Po každém natáčením jsem dorazil domů a vyčerpáním usnul na pohovce. Teď mám 8 dní volna, takže hlavně relaxuji, ale hlavně pořád myslím na tebe. Připadám si, jako neúplný, jako by mi kus mne chyběl. Je to tak ty mi chybíš. Nemůžu se dočkat až tě obejmu. S láskou tvůj Adam.
Se slzami v očích jsem dočetl poslední řádek dopisu a četl si ho pořád a pořád dokola. Slzy jedna po druhé padaly na modrý dopisní papír. Složil jsem dopis a dal ho zpátky do obálky a položil na noční stolek. Další den byl zmatený,hodně zmatený. Přišel pro mě Isaac jestli se nejdu projet někam na oběd. Na takovéto akce jsem vůbec neměl náladu. Cítil jsem se jako tělo bez duše a raději bych své odpoledne strávil na gauči s kyblíkem zmrzliny. Na druhou stranu už jsem dva dny nebyl nikde na vzduchu. Můj dům se proměnil v jeden velký tmavý kout, ze kterého jsem měl v plánu, po celé tři měsíce nevystrčit nos. Po dlouhé době přemlouvání jsem na sebe hodil džíny a triko a následoval Isaaca. Ptal jsem mě na pár otázek typu: jak se máš, ale já neměl sílu odpovídat jen jsem přikyvoval. "S tebou asi moc nepokecám" prohodil Isaac a zakřenil se mě. "Hmm" pípnul jsem a otočil hlavu k oknu. Dorazili jsme do restaurace. Bylo od Isaaca hezké, že se mě snažil rozveselit, ale na žádný druh akce a zábavy jsem opravdu neměl náladu. Koukal jsem do jídelníčku a nakonec si objednal jedno pivo, aby se neřeklo. Po obědě, nebo spíš po koukání na Isaaca jak obědvá jsme oba zapluli do auta a vyrazili zpět do mé čtvrti. Vysadil mě, já mu poděkoval a odešel. Byl zase večer, tři dny po dopise Adama. Řekl jsem si že mu znovu napíšu. Popadl jsem žlutý dopisní papír a usadil se ke stolu:
Adame
Každým dnem co jsi pryč mi je čím dál hůř. Kdykoliv projdu kolem šatníku nebo židle, na které vždycky sedáváš mi to připomene tebe. Nemám ani sílu jít někam mezi lidi, nemám sílu se jít bavit nemám sílu zkrátka na nic. Tři měsíce jsou hrozně dlouhá doba a já ten můj prázdný život bez tebe nemůžu dál žít. Vrať se mi co nejdřív. Miluji tě strašně moc.
Tommy
Připravil jsem dopis k odeslání a vyčerpáním spadl na postel a usnul. Spánek bylo to nejmilejší co jsem teď měl. Pokaždé se mi zdál sen o něm, pokaždé jsem tam s ním byl. Vstal jsem kolem poledne. Hodil jsem do sebe nějaké cereálie, oblékl se a vyrazil na poštu. Sledoval jsem kolem sebe všechny ty šťastné páry co jsou rády za každou chvíli spolu. Sklopil jsem hlavu a kopal si před sebou kamínkem a přemýšlel, co budu ty další dny dělat. Došel jsem na poštu, vhodil dopis a chtěl jít zase domů. Po cestě jsem si koupil balíček číny a kafe. Sedl jsem si doma na pohovku, kde nebyl nikdo jiný než já. Nikde jsem neslyšel jeho krásný smích, který se vždy rozléhal po domě. Jen já a ticho jako v hrobě. Uběhl další týden, další týden prázdnoty a už jsem pomalu očekával příchod pošťáka. Sousedi si mysleli, že jsem se snad přestěhoval. Měl jsem všude zavřené okna, dovnitř nepadl jediný paprsek slunce a moje zahrada se přeměnila v menší džungli. S Adamem jsme si vždycky roztáhli venku lehátka a opalovali se. Vždycky jsme se ohromně nasmáli, ale teď sem na naší zahradě nebyl pomalu jeden celý měsíc a ani nechci - všechno by mi ho to připomínalo. Nakonec jsem se odhodlal aspoň posekat trávu aby to nevypadalo podezřele. Po dvou a půl hodinové makačce jsem si dal sprchu a uvelebil se v křesle s úžasným výhledem na schránku a čekal…
wow wow wow ty povidky jsou čim dál žhavější a plnější lásky :-D :-) holka ty máš talent a musíš ho nějak využít :-D :-)