close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Dopis 2.část

15. prosince 2010 v 18:11 | Danielle |  PŘÍBĚHY
Dopsala jsem 2.část příběhu: Dopis
....nekomentuju :'(

Příběh v C.Č



Dopis 2.část

"Sakra!" probral jsem se a rychle kouknul na hodinky. Vůbec jsem nevěděl kolik je hodin nebo kde jsem. Vzpamatoval jsem se, vklouznul do županu a šel jsem ke schránce. Záklapka klapla a já nedočkavě šmátral uvnitř. Sklopil jsem hlavu, zavřel schránku a jako hromádka neštěstí se vrátil do domu. Asi nemá čas odepsat, pomyslel jsem si a otevřel si pivo. Je tady tak prázdno. Nemůžu dál trpět
to nic kolem sebe. On je můj život a bez něj to nemá cenu. Sedl jsem si na pohovku a mé oko zbystřilo v dálce lesklý obal ležící na krbu. Vstal jsem. Když jsem uviděl Adamovo CD slzy se mi nahrnuly do očí. Utírajíc si kapky slz, které pomalu padaly k zemi jsem strčil CD do přehrávače, vzal sluchátka a poslouchal jeho nádherný hlas. Při Soaked jsem si vzpomněl na to, jak mi vždycky šeptal do ucha a hrál si s pramínky mých vlasů. Strašně mi chyběl. Toužil jsem slyšet jeho hlas, chtěl jsem ho obejmout, ba jen se ho dotknout. CD dohrálo a nastalo zase ticho. Nemám už sílu…už ne. Šel jsem si alespoň lehnout doufajíc, že ho spatřím ve snu. Nemohl jsem vůbec spát. Bylo mi strašné horko, ale zároveň zima. Pokoušel jsem se vstát, ale byli strašně mizerně. Pokusil jsem se znovu. Hlava mě strašně bolela, necítil jsem nohy. Bylo mi hrozně. Doploužil jsem se do kuchyně. S přivřenýma očima jsem skoro neviděl na cestu, nemohl jsem chodit, v hlavě jakoby mi poletovala hejna včel. V posledních silách jsem zalapal do lahvičce s prášky a obsah snědl. Napil jsem se, ale v tu ránu se mi zatočila hlava. Sklenice spadla na zem a roztříštila se na tísníce kousků stejně jako můj život. Omdlel jsem. "Haló, haa-aló" slyšel jsem nepatrné hlasy. Někdo se mnou začal třást a já se pomalu začal probírat. Byla to sousedka. Říkala něco jako, že šla kolem a já měl otevřené dveře tak se šla podívat jestli se něco nestalo. Viděl jsem všechno rozmazaně. Cítil jsem se jako po největším flámu svého života, ale ještě 100krát hůř. Opřený o kuchyňskou linku, pořád ještě v polo-kómatu jsem očima tikal po obývaku a pozoroval sousedku jak vytáčí záchranku. Asi po deseti minutách přijela sanitka a doktor provedl prohlídku, naložili mě na nosítka a odvezli do nemocnice. "Vzal jste si nějaký lék, Pane Ratliffe?" zeptal se doktor. "Umm..asi čtvrt krabičky..umm něčeho fialového..fakt nevím" vykoktal jsem ze sebe. Dalších pár hodin jsem přestal vnímat. Byl jsem na nevypumpování žaludku a nechali si mě tam přes noc na pozorování. Ráno mi bylo o něco lépe. Přišel doktor, provedl poslední prohlídku a řekl mi, že můžu jít domů. Převlékl jsem se z pyžama, poupravil se a vyrazil. Stopnul jsem si taxíka a jel domů. Mé kroky směřovaly opět ke schránce. Přestával jsem doufat. Adam při natáčení určitě nemá čas. Pomalu jsem otevřel schránku a povyskočil když jsem nahmatal papírový předmět. Vytáhl jsem úplně obyčejný dopis a s větší radostí se vydal domů. Otevřel jsem obálku…něco se mi nezdálo. Uviděl jsem hned první řádek a něco bylo v nepořádku. Pomalu jsem odbalil zbytek dopisu a začal číst podivný dopis:

Zdravím tě Tommy
Určitě si poznal, že ti nepíše Adam, nýbrž jeho kamarád. Musím ti něco oznámit. V úterý, jak se Adam vracel domů ..srazilo ho auto. Je mi to strašně líto. Teď je v nemocnici v kritickém stavu a doktoři dělají co můžou. Podle nějakých svědků byl hodně přepracovaný a možná ho něco trápilo - to nikdo neví. Prosím dej mu čas a hlavně vydrž. Vím, že to teď pro tebe nebude jednoduché, ale to pro nikoho z nás. Adam nás potřebuje a potřebuje i Tebe, i když si několik set kilometrů odsud. Adam tě miluje a i kdyby…Navždy tě bude milovat. Vše se dozvíš včas jen prosím VYDRŽ!
Drake.

Dopis pomalu padal k zemi. Začalo se mi stmívat před očima. Slzy tekly proudem a nešlo to zastavit. Panebože!..proč?!. Svalil jsem se na zem a nepřestával plakat. Můj život se rázem sesypal jako domeček z karet a já toužil být s ním. Nevěděl jsem co mám dělat. Ta hrozná bezmoc, ta nicota, to prázdno. Každý člověk je blízko smrti, ale proč on a né já. Můj život nemá cenu,můj život nemá cenu..Opakoval jsem si pořád v hlavě. Víčka mi pomalu těžkla a já nevěděl kde jsem. Nevěděl jsem nic. Byl jsem úplně mimo. Pořád jsem ležel na studené podlaze a díval se na nicotný kus toho hrozného papíru. Slzy se mi spustily ještě víc. Adame! Adame! Křičel kdosi ve mne. Vzepřel jsem se na rukách a vstal. Rozhlížel se po pokoji. Můj zrak padal na kuchyňský nůž co byl na lince. Kymácel jsem sebou k televizi a naladil nejnovější zprávy. Bylo "toho" všude plno. Pořád jsem nechápal. Nevěřil jsem skutečnosti. Zase jsem se svalil a zem, ale tentokrát se neprobral. Další den jsem se probral a v tu ránu jsem si přiložil ruku na hlavu. Pláč neustával a já strávil další den v slzách a bezmoci. Proč nemůžu být s ním. Napadlo mě, že můžu za ním letět. Ale nemohl jsem. Od doktorů jsem měl zakázáno do letadla, kvůli slabému tlaku. V posledních silách jsem se rozhodl napsat Drakovi jestli se jeho stav zlepšil. Sepsal jsem stručný, ale jasný dopis a uplakaný a neučesaný šel na poštu. Všichni na mě koukali, ale bylo mi to jedno, celý můj život mi byl jedno. Poslal jsem dopis a vůbec sem nevěděl co budu dělat. Po dalším týdnu smutku a pláče jsem zavětřil pošťáka a šel ke schránce. Záklapka klapla, Vytáhl jsem dopis, ale něco nebylo v pořádku. Byl to ten můj dopis a z druhé strany razítko: Adresát nežije…
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 //gLaM*PriNcesS// //gLaM*PriNcesS// | Web | 15. prosince 2010 v 19:01 | Reagovat

máš nádherný blog..miluju Adámka...♥

2 št'ovík št'ovík | E-mail | Web | 16. prosince 2010 v 13:05 | Reagovat

dekuju ;) tenhle tvuj clanek je moc moc smutnej... :-( chtela sem se zeptat: bude to mit pokracovani nebo uz je to konec?? ...dobra zprava je ze uz mam dokoncene to kresleni ;) tedko naraadu prichazi to nejak vyfotit :-D nic neslibuju ale pokusim se do pondělka =) ;) a ty hinem vymyyslej dalsi povidku =) nemuzu se dockat dalsich pribehu ;)

3 št'ovík št'ovík | E-mail | Web | 16. prosince 2010 v 13:05 | Reagovat

a doufam ze nebudou tak smutne... pri cteni mi malem twkly slzy.... :'-(

4 št'ovík št'ovík | E-mail | Web | 16. prosince 2010 v 15:07 | Reagovat

tjj.. hroooozně smutný... :'-( a v tomhle tom clanku adam.. umřel? .. pokud jj tak to je moc moc smtuný..... tak sem se rozhodla ze nakreslim obrazky i pro tuhle povidku ale bude se tam objevovat nejvic tommy tak premyslim jak to nakreslit ;)

5 št'ovík št'ovík | E-mail | Web | 16. prosince 2010 v 17:41 | Reagovat

panebože!!! to je strašné!!!!! :-O :-(jeste ze ten clanek nepokracuje dál... verim tomu ze by si tommy neco udelal... :-( a nedopadlo by to dobře.. :-( :-( uz me napadlo jak to nakrslim ;)musím si natrenovat tommyho ;)no ale bude to stejně smutné jako ten clanek...ach.. ikdyz je to jen vymyslene je to hrozne smutné.. cetla jsem si to znovu se slzami v očích.... :'-( budu kreslit a vysledek se zase dozvis ;) =) haha za chvilku ze me bude tvuj osobni ilustrátor =D xD :-D

6 št'ovík št'ovík | E-mail | Web | 17. prosince 2010 v 6:24 | Reagovat

jeste ne :-D nejdriv videt ty fotky, zhodnotit je, potom mi napises jak se ti to libi a as potom bych mohla :-) :-D

7 Zuzu Zuzu | E-mail | Web | 9. března 2011 v 22:52 | Reagovat

Ahoj, mooc se mi líbí tvoje příběhy, jen škoda že je to tak smutný =) určitě piš dál ráda si to přečtu

8 Schiacciato Schiacciato | E-mail | Web | 16. srpna 2011 v 16:30 | Reagovat

Proč tak deprimující povídky ? Ještě mu to přivolej! Je to sice pěkná povídka, ale moc moc moc deprimující. Jak jsem dočetla tu poslední větu, tak se mi ztěžka dýchalo a teď si představ, kdyby se tak opravdu stalo. Že by se Adamovi opravdu něco takového stalo. To už by sranda nebyla.

9 Dominika Dominika | 8. června 2012 v 14:23 | Reagovat

málem sem brecela pis uzjen vesely jasny ?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama