close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Adommy povídka-moje první

12. prosince 2010 v 18:45 | Danielle |  PŘÍBĚHY
Přestavuji vám moji první Adommy povídku..Je fakt moje první takže..:D
Časem budu přidávat i další..
Ať se vám líbí a příjemný čtení :)


Tajemství šatny č.6

Uff...řekl Adam utírajíc si pot ze svého čela. Sakra! Kde mám to pití?!..Trochu jsem po něm pokukoval a nenápadně jsem hledal jeho ztracené pití. Jackpot! - Mám ho odvětil jsem a jako poslušný pejsek ho nesl Adamovi. "Dík"..řekl Adam a zaplul do šatny. Bylo mi to trochu líto, že mě neocenil nějakým úsměvem nebo pohlazením, ale na druhou stranu jsem chápal, že po dnešním koncertě byl unavený a ani neměl náladu. Popadl jsem svoje věci a následoval kapelu. Vlezl jsem do šatny. Ano, zrovna v ten moment kdy Adam sundával svou třpytící se vestu. Trochu na mě koukl, ale nic neřekl. Usadil jsem se na lavici naproti něj a snažil jsem se ze sebe sundat černý koncertní hábit. Šlo to těžko. Na dnešním koncertě bylo celkem dost vedro, což jsem poznal už dřív na Adamovi, je něco jako můj vlastní teploměr. Pozoroval jsem ho, jak kapičky potu stékají po jeho těle a zažíval ve svém těle menší explozi - Je tak sexy! Konečně jsem ze sebe strhnul černé triko, uložil ho do úměrného čtverečku a narval do tašky. Adam měl náskok. Sundával si kalhoty. A já se zase usadil na lavičce jako bych čekal na představení ve striptýz baru. "Pěkný vedro co?"..řekl zcela neočekávaně Adam. "J-joo" řekl jsem trochu nejistě. "Co je s tebou" řekl. "Nic, jen se mi dneska pár tónu nevyvedlo" řekl jsem hned tu první kravinu co mě napadla. "Aha" odvětil Adam a pokračoval ve svém odhalovaní těla. Jak mu to mám říct? A co když…? Hlavou mi poletovaly miliony otázek, ale žádné odpovědi. Už to nevydržím. Už nemůžu dál trpět. Copak to nevidíš?.."Miluji tě!!!"..A sakra dal jsem si ruku přes pusu a začal se znovu svlíkat doufajíc, že Adam nic neslyšel. "Co prosím?" hodil na mě lišácký, ale trochu zmatený pohled. …Je to venku, už jsi to řekl, řekni mu co cítíš..řekl mi můj hlas v hlavě, ale na to abych to opravdu provedl jsem neměl síly. Přesto ve mě zůstala kapka odvahy,přistoupil jsem k němu polo-vyslečený, stoupl si na letmo na špičky a zlehka ho políbil na jeho mokré rty. Adam nezaváhal a polibek mi oplatil, ale teď už to mělo ty pravé grády. Byl jsem v sedmém nebi. O tom jsem snil. Možná si říkáte, že tohle děláme každou noc, ale pouze pro pobavení a nikdy jsem nedoufal, že k tomu dojde jen tak v zákulisí, kde jsme jen my dva nikdo jiný. Strhl jsem z něj triko, které si sotva oblékl a on tu práci dělat nemusel, já vysvlečený byl. Jeho ruce začali bloudit v zákoutích mého těla, od bříška až po krk. Nedal jsem se dlouho pobízet a také se vydal na průzkumnou akci napříč jeho tělem a přitom jsem mu zlehka líbal krk - jeho nejcitlivější místo. Slovo dalo slovo nebo v našem případě ruka a začal jsem mu rozepínat sponu na pásku. Zlehka oddychoval cítil jsem jeho hřejivý dech na svém krku a vzrušovalo mě to čím dál tím víc. Rozepínal jsem tu jeho nedobitnou sponu, dalo to zabrat, ale podařilo se a zlehka jsem ho položil na né moc pohodlnou lavici. Pokračoval jsem ve své akci a on mě mezitím toužil políbit. Cítil jsem to! Přiblížil jsem se k němu a daroval mu ten nejsladší polibek ze všech. Slastně zamlaskal až mě to rozesmálo. Povytáhl jsem koutky a pokračoval dál ve své "pátračce". Dostával jsem se dál a vysvobodil jeho mužství od omezeného prostoru jeho přilnavých černých džín. Začal jsem. Pozoroval jsem jak sténá a všiml jsem si také jeho ruky jak se nekontrolovaně blíží k mému rozkroku. Rozepínal mi pásek a role jsme si prozatím vyměnili. Vzrušovala mě myšlenka, že budu čistě pod jeho ochranou, pod jeho nádherným tělem a budu jenom jeho. Nic, jen já a on a to vzácné ticho, které jsem nikdy při jeho dotycích neslyšel a to napětí a slast, kterou jsem nikdy nezažil. Začal. Slastně jsem přivíral oči a užíval si tu cenou chvilku, kterou máme jen pro sebe. Úplně jsme zapomněli kde vlastně jsme, uprostřed haly, v malé šatně číslo 6, kde může každou chvílí někdo vrazit. Cítil jsem se už na vrcholu..zaznělo poslední zasténaní z šatny číslo 6. a já nepopadal dech. Adam se na mě usmíval a já se snažil jak jen to šlo oplácet. "Měli bychom sebou hodit" mrknul na hodinky a vstanul z lavice neuvěřitelnou rychlostí. Né že by se mi úplně chtělo z našeho "útulného" pelíšku, ale Adam měl pravdu, máme velký zpoždění. Posledních 5. minut v naší tajemné šatně bylo stejně krásných jako před chvíli. Já oblíkal jeho a on zase mě. Jak jsme byli přichystání opustit místo činu, dali jsme si, doufám, že né poslední žhavý polibek a s rukou v ruce spokojeně odkráčeli do autobusu
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Adommyloverka Adommyloverka | Web | 12. prosince 2010 v 19:31 | Reagovat

Wow Dani máš talent moc se ti povedla :) je to bezvadně napsaný a skvěle se to čte jen tak dál doufám že se dočkám další :)

2 št'ovík št'ovík | E-mail | Web | 13. prosince 2010 v 16:47 | Reagovat

wooow je boží!!! mas obrovskej talent na toze to je tvoje prvni povdka je to moc dobrer vymyslený =) :D jak tak vidim urcite s blogem teprve zacináš :-) ale musim te moc pochvalit mas ho moc krásně udelanej mas dobrou navigaci a to pozadí :-* :-D strasne moc hezký =) =)) :-)

3 Danielle Danielle | 13. prosince 2010 v 20:27 | Reagovat

Ano, teprve začínám. A moc vám všem děkuju, že se vám líbí..Už chystám další :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama